April 2014

People are rude, so are we

29. april 2014 at 22:53 | C. |  My own world
Nedokážu pochopit jednu jedinou věc. Bulvár.
Ano, díky nim je spousta lidí slavná, ovšem jiní díky odporným bulvárním časopisům mají, nebo měli problémy v životě o mnoho větší, než bez dotěrných vymýšlivých novinářů.
Publicista má být neúnavným hledačem pravdy, ne neúmorným pisatelem lží.

Je mi zle z toho, jak moc Nova řeší smrt Ivety Bartošové.
Jak je asi jejím příbuzným, jejímu manželovi. Nemůžeme zapírat, že měla problémy, ale jen několik hodin po její sebevraždě organizovat živé přenosy s panem Rychtářem mi přijde dosti neuctivé.
Navíc mě pobavila, ale také namíchla jedna věc - Více ze zoufalých SMS najdete na tn.cz

Je mi z toho špatně. Ať už byla jaká byla, proč jí nedopřejí klid? Teď, kdy by to potřebovala hlavně její rodina.

Opravdu, v lidech už nejspíš nezbyla ani trocha té lidskosti a úcty.

Český jazyk a mé náhlé úspěchy

11. april 2014 at 21:58 | C. |  My own world
Před necelými čtrnácti dny jsem zavítala do Osvětimi s polovinou mé třídy, naší češtinářkou a dalšími spolužáky. Díky tomu, že jsem předtím neměla dopsané poznámky z čehosi, co už si ani nepamatuji, dostala jsem za trest napsat cosi jako reportáž o naší cestě.
Učitelce se to tak líbilo, že mi za ten trest dala dokonce i jedničku a teď můj článek visí na stránkách naší školy.

Má vlastní fotografie

Říkala jsem si, že to není nic strašného, protože tohle se přeci mohlo stát každému, že?

Fastfood

11. april 2014 at 19:00 | C. |  My own world

Otevřela jsem svůj starý blog a první, co na mě vybaflo byl článek nazvaný "Hladový vokno a další mňamky".
Přečetla jsem si to a žasla nad tím, co jsem před více jak půl rokem dokázala napsat. No, posuďte sami...

Knížky, aneb když vám vlastní život nestačí

6. april 2014 at 18:08 | C. |  My own world

Knížky dovedou člověka přenést na miliardy světelných kilometrů daleko od planety Země a on má tak možnost žít od první až do poslední stránky příběhu na jiné planetě, planetě plné fantazie. Na planetě, kde prožívá celý děj s hlavními hrdiny jako nestranný pozorovatel, jenž ovšem prožívá všechny slasti a strasti s nimi, přihlíží životu ostatních a zamilovává se do onoho prostředí víc a víc.

Říká se tomu tagy...

6. april 2014 at 1:03 | C. |  My own world
Na jednom blogu jsem našla tuhle věc, znám to z jiných blogů, je to dobrá cesta, jak se o blogerovi dozvědět něco víc. A tak jsem si řekla, proč ne. A hlavně k tomu dokopu i Kate, ona na to prostě odpoví!


Těžko říct, co na to říct

3. april 2014 at 20:22 | C. |  My own world
Heh, nemám absolutně žádný čas, nemám notebook, nemám nic a tak si říkám, co tu sakra dělám.
Dobře, dneska jsem si notebook záhadným způsobem ukořistila, když maminka není doma, ale...

Na facebooku se nic neděje a kdo to ještě nezjistil, je mi ho líto. Opravdu, když jsem ho omezila a začala si s těmi, co mám ráda psát napřiklad přes Viber nebo WatsApp, nijak mě to netížilo a bylo mi dobře. Ano, člověk přichází o ty vtipné obrázky, spoustu novinek a ještě o něco. O čas.
Marní ho tím, že scrollují zeď a sjíždí stránky typu "Nemáme rádi školu" a "Ego ft. Robert Burian - Žijeme len raz" a i když ty obrázky jsou vcelku vtipné, ten čas by se dal využít mnohem lépe.
Sama jsem poznala, že bez facebooku vlastně člověk "nemá co dělat". Už nescrollujete. A pak vám asi po třech dnech dojde, že je to tak vlastně dobře.

Na tom ale nezáleží, jde o to, že moje #100happydayschallenge trošku selhala, protože z telefonu, až mu přezdívají smartphone, se nedají nahrávat obrázky na blog. Ano, meet my Windows Phone.
A tak jsem pozastavila činnost a budu prostě přidávat články bez obrázků a na tu challenge kašlu. Alespoň na blogu, na instagramu jsem sice pár dní vynechala, ale to hlavně díky únavě a podobně.

Nejspíš půjdu sesmolit něco na téma týdne, když už nic.
Adios, nevím jak se to píše.