Vzpomínky

4. march 2018 at 11:52 | C.
To už je dávno. Byly časy, kdy mě nešlo potkat jinak než s obrovským půlkilovým notesem formátu A4 a s tužkou v ruce. Tahala jsem to s sebou kde se dalo a zapisovala si nápady na povídky, nebo rovnou celý povídky, které jsem pak plánovala přepisovat a publikovat. Moje kariéra spisovatele byla ve čtrnácti slušné nakopnutá, v podstatě jsem ručně napsala jednu celou knížku do deníku s medvídkama na obalu a se stránkama vonícíma po pudru starých babiček. Lidi k tomu chodili čuchat...
Nikdy jsem proto později nechápala, proč jsem s tím vlastně přestala.


Slova se ze mě tehdy sypaly a tvořily úžasný metafory a přirovnání a vtipný situace a příběhy, který holky v mým věku milovaly. Milovala mě i moje tehdejší učitelka češtiny, která vyzdvihovala moje slohovky a věšela je na češtinářský nástěnky. Zároveň jsem dělala korektorku na jednom z největších fanouškovských webů s povídkama tady na blogu, byl to můj sen se na něj dostat a brala jsem svůj úkol celkem vážně. Protože všechny ty povídky potřebovaly obrovskej zásah korektury. Byla jsem tak jeden čas dost šťastný dítě.

[Možná to tak podle (ne)stylu mýho psaní nevypadá, ale vážně vím jak vypadá spisovnej jazyk, kdybychom ve škole ještě psali diktáty namísto těch pitomejch testů na literární historii, měla bych zaručeně jedničky. Škoda no.]

Nicméně když o tom přemýšlím teď, "nabitá životníma zkušenostma čerstvě dospělýho člověka," je mi až moc jasný, co můj odklon od psaní způsobilo. Proč už všude netahám ten zatraceně těžkej notes a pět různých tužek a propisek, proč už nedělám korektorku povídek malejch holek a proč už moje slohovky nevisí na nástěnkách.

Po příchodu těch lepších učitelek angličtiny do naší výuky bylo totiž celkem očividný, že angličtina bude moje druhá čeština. Když už jme probrali všechny ty zrádný minulý a předminulý časy a rozšířili si trochu slovní zásobu, začala jsem místo českých knížek sahat raději po těch anglických. Na webu jsem si četla povídky zásadně v angličtině. Přeorientovala jsem se jednoduše trochu jinam. Jak jsem se zmínila v minulým článku, mám problém si pamatovat určitý věci, ale dovedu si z toho, jak se znám, celkem hezky odvodit, že spojeno s mou chvilkovou závislostí na internetu, prostě jsem psaní opustila, zapomněla na něj a namísto toho se vydala vstříc ničivýmu světu sociálních sítí a globalizaci. Ne že by mi teda globalizace nějak extrémně vadila, ale chápeme se. (?)

Takže smutnej příběh.

Snažím se teď sice navracet zpátky k českejm knížkám, i když povídky na internetu čtu zásadně anglicky a většinu seriálů ani nezkouším přepnout do češtiny. Snažím se nějak máčknout tlačítko "restore" v mým mozku a bejt schopná zase chrlit metafory a přirovnání jako Franz Kafka nebo Moliére chrlili krev. Ale nějak mi to nejde. Tak třeba někdy v budoucnu.

Bojim se, že studium v angličtině na zahraniční vysoký mi na to ale moc velký šance nedává...

Upřímně, začínám bejt z internetu, sociálních sítí a too zvláštního globálního světa trochu unavená. Ale zkuste se odpojit, když i učitelé vám posílají úkoly na e-mail, musíte neustále vytvářet prezentace a papírovou žákovskou jste kvůli bakalářům neviděli od pátý třídy. Prostě to nejde.

No. Koukám, že moje neschopnost udržet jednu myšlenkovou linii dýl než půl minuty se opět projevila. Ale třeba si někdo z tohole zmatku slov něco odnese.

Zatim čau.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement